Strava s vysokým obsahem bílkovin, zvláště živočišného původu, způsobuje úbytek vápníku v těle. Maso má vyšší poměr síry ku vápníku, což zvyšuje vylučování vápníku, a tak strava bohatá na maso může mít za následek odvápňování kostí. Zpráva publikovaná v roce 1988 (1), která porovnává množství vylučovaného vápníku v moči 15 jedinců, ukázala, že konzumace bílkovin živočišného původu způsobuje větší ztráty kostního vápníku močí (150mg denně) než komzumace čistě rostlinných bílkovin (103mg denně). Tyto výzkumy svědčí o tom, že strava poskytující spíš rostlinné než živočišné bílkoviny může dokonce chránit před odvápňováním a tak i osteoporózou. Jiné pozorování ukázalo rovnováhu vápníku u dospělých na nízkoproteinové dietě bez ohledu na to, zda jejich příjem vápníku byl 500mg, 800mg, nebo 1 400mg denně (2). Americká dietetická asociace ve svém programu ohledně rostlinných diet uvedla, že doporučené denní dávky v USA byly speciálně zvýšeny, aby vykompenzovaly ztráty vápníku způsobené nadměrnou konzumací bílkovin, typickou pro tuto zemi.

Vstřebávání vápníku

Pouze 20 – 30% vápníku z běžné stravy tělo dokáže vstřebat. Je to způsobeno tím, že vápník se váže na vlákninu, fytin, nebo oxaláty (šťavelany) ve střevech. Veganská strava obsahuje nadprůměrné množství těchto látek. Vláknina se dnes už nepovažuje za limitující látku v dostupnosti vápníku z jídla. Fytin bývá v obilí, ořechách a semínkách a může se vázat s vápníkem a ztížit tak jeho vstřebávání. Tělo se ale dokáže přizpůsobit nižším dávkám dostupného vápníku. Americká dietetická asociace a Ministerstvo zemědělství, rybářství a potravin Velké Británie stejně jako Oddělení pro zdraví věří, že vláknina, fytin a oxaláty přesto nemají nijak významný efekt na absorpci vápníku.

Přestože příjem vápníku bývá u veganů nižší než doporučované optimum, je blízko odhadované průměrné potřebě (= odhad průměrné potřeby skupiny lidí, kdy asi polovina lidí může potřebovat více a asi polovina méně). Zatím nejsou žádné zprávy o nedostatku vápníku u dospělých veganů.